Memoriál Jaroslava Jůna

21.5.  jsme se zúčastnily memoriálu v Praze Jinočanech. Protože bylo naše družstvo splácané a levý proud běžela mužská výpomoc ze Lhotky, moc velké ambice na přední pozice umístění jsme si nedělaly. U Jany jsme naložily vše potřebné a vyrazily. Při placení startovného jsme byly upozorněny, že podle pravidel s mužským v družstvu, budeme hodnoceny jako družstvo mužů. O tom jsme věděly z propozic, přesto pořadatel při nástupu požádal další ženská družstva, zada můžeme být hodnocely jako ženy, družstva ke své smůle souhlasila.

Při prvním ůtoku se na start připravili: koš - Zuzka, savce - Jana, stroj - Marie, béčka - Alena, rozdík - Lucka, pravý proud Irča, levý proud - Pavel. Při druhém útoku vystřídal Pavla Mates.

První útok byl, zejména pro diváky, velmi atraktivní. Marie běžně s nenastartovanou mašinou neběhá /tedy pokud už vůbec stroj běží/ a tak po spojení céček Irče, připojila savec na stroj a s úplně vymeteným mozkem místo nastartování přidala a zavřela kohout. Když Jana připojila savce, vzadu ze stroje vylítla voda, tak se moc divila, kdeže ta voda vlastně je a proč se nevalí kupředu tak, jak má. Čolda si mohl strhnout hlasivky, jak řval: Máňo startuj, startuj. V ten okamžik Máňa prozřela a začala hledat startovací tlačítko. po chvilce hledání našla/ našli moji rádcové, našli?/. I tak náš útok s časem 29,08s znamenal první místo. Při druhém útoku Marie ukázkově spojila, po obhédnutí a zhodnocení situace vpředu nastarovala. Podcenila únavu u Irči, která byla oslabena nemocí a  nedoběhla tam kam měla, takže nejdřív ubrala, pak přidala a zase ubrala, ale to už Alča s Luckou pomáhaly Irče céčko dotáhnout alespoň do míst, odkud byla schopna nastříkat. Při druhém útoku bylo dosaženo času 31,17s, když se nedaří, tak se nedaří. I přes tyto dva pro nás nestandartní časy, jsme vyhrály.