Hodina pravdy - soutěž

Soutěž Hodina pravdy

 Stará myš uviděla v televizi upoutávku na nové vysílání Hodiny pravdy a zároveň slyšela výzvu, aby se hlásila rodinná družstva, případně družstva kamarádů, prac. kolektivů apod. V hlavě jí začalo šrotovat a zavolala Miren a navrhla jí přihlásit náš sbor do této soutěže. Po FB jsme se domluvily, a do soutěže jsou ochotny jít, i s tím rizikem, že se nezadaří, Marie, Jana, Miren a Vendy. Ve čtvrtek 20. 2. přijel štáb ČT1 na Malé Přílepy zjistit ochotu přihlášených zadaný úkol trénovat a před publikem ve studiu plnit. Nic neslibovali, jen Vendy zjistila, že v době plnění úkolu ve studiu, bude sportovat v italských Dolomitech a svou účast v soutěži odvolala. Zůstaly Tři mušketýrky. Úkol nám byl zadán 15. 3. a opravdu nám byl přidělen těžký úkol. Tzv. Jenga věž. Mentalista, který úkol předváděl, byl trochu nesoustředěný a úkol nebyl 100% splněn. Plnění úkolu bylo přiděleno Janě, u ní doma byl postaven podstavec s otočnou deskou, na ní bylo postaveno12 ks skleniček a uprostřed 15ti patrová Jenga věž. K dispozici dostala Jana 6 ks čínských jídelních hůlek a 100 ks skleniček. V průběhu plnění hrály nervy svou roli a občas i " bouchly saze". Jana byla podrážděná, ale od úterka, po oslavě dvojích narozenin, šlo téměř vše jak na drátkách. Jenže realita byla trochu krutá, pokusy se množily a povedených bylo opravdu poskrovnu. Vymýšlely jsme taktiku, také jsme dělaly statistiku, kam s kostkami, jak nejlépe je umístit. Ve čtvrtek přišla kamarádka Jana s tatínkem a oba se snažili nám poradit, jak na to. Házely jsme kostky z výšky 30 cm, zkoumaly jsme, kam nejlépe umístit padající kostky, tak aby neohrozily stojící, točící se skleničky.

 22. 3. nastal den D. Na Kavčí Hory jsme přijeli se silným Fan klubem. Zatím co nás, hlavní aktérky, líčily, česaly a různě upravovaly, náš Fan klub trénoval potlesk, reakce, soutěž diváků....

 Po 2 hodinách nastupujeme my: Jana, Miren, Marie. Nejdřív nás Aleš Háma zpovídá, pak Jana přistupuje ke stolku. Znovu jsou jí přečena pravidla a už nám moderátor startuje dvouminutový limit, který je určen ke splnění úkolu. Případný pád sklenky končí naši účast, pád kostičky ze stolu nevadí, to všechno víme a jdem na to. Miren s Marií se drží za ruce a Miren hlásí Janě čas. U šestky se Jana zasekává a vysouvá až na čtvrtý pokus( to se dosud nestalo), Miren nervózně šeptá: nestihne to. Marie Janě věří a Mirku uklidňuje: to dá.

 Co jsme si přály vyhrát: nové čerpadlo, nádrž, softshellové bundy, pohonné hmoty na provoz soutěžního stroje, proháry pro pořádání našeho kola Brdské ligy, pátry stan a hlavně uzamykatelný přívěsný vozík na převoz soutěžního materiálu.

...............................................................

Článek bude dopsán po 16. květnu