Náš tým

Jana Urbanová

Jana Urbanová 5.5. 1963 Malé Přílepy 93 (Číňanka)

Členkou SDH MP byla od roku 1989. Je to právě ona, jíž můžeme poděkovat za to, že ještě soutěžíme a navazujeme nová přátelství. Některá možná přetrvají i v osobním životě některých našich členek. Od nástupu ke sboru, reprezentovala na všech soutěžích, které se ženské družstvo mohlo zúčastnit, počínaje memoriály, pokračuje okrskovými, okresními a krajskými /oblastními/ soutěžemi. Před pár lety pro nás objevila nové souzěže na příbramsku a benešovsku.

Při soutěžích začínala jako proudařka, která se postupem času přesunula dozadu. V současné době je naší jedinou a to vynikající ženou na postu - savce. Na okrskových, okresních a oblastních kolech běhala ve štafetě s hasicím přístrojem a to vždy v rychlejší, první, štafetě. Vyjímečně běhala i 100m překážkového běhu na kraji.

 Za dobu svého působení v SDH MP obdržela Čestné uznání v r. 1996,2002, MZPP v r. 2008 a Věrnostní medajli v r. 2010

Hláška : ANDY, NEMÁŠ ŽVEJKAČKU?

Marie Malá

Marie Malá 27.7. 1960 Hořovice 521 (stará myš):

Členkou SDH MP byla od roku 1990. Za dobu svého působení ve sboru vychovala 3 z nastupující generace hasiček. Zúčastňovala se pravidelně soutěží okrskových, okresních i krajských a svou přítomností i ve vyšším věku zastoupí na útocích strojnici, nebo béčkařku i když původně začínala na koši. Také se s ní počítalo do druhé, tzv. jistící, pomalejší štafety, kde běhala okénko. V krajských kolech doplnila potřebný počet startujících na 100m překážkového běhu.

Za dobu svého působení v SDH MP získala Čestné uznání v r. 1996 a 2002, v r. 2008 získal MZPP

Hláška : ROZUMÍŠ!

Michaela Ryndová

Michaela Ryndová 4.10.1981 Malé Přílepy 93 (Mikejla)

Dcera Jany Urbanové byla členkou SDH MP od roku 1995. Tohoto roku vnesla Míša do původního, trochu postaršího, družstva žen, novou, dravou krev a mladistvého ducha. Na soutěžích začínala už jako 14ti letá a zdá se, že jsme si ji vychovaly dobře, protože v současné době je jako strojnice téměř nenahraditelná. Svou rozvahou a přehledem o ostatních závodnicích a jejich pohybu po soutěžní dráze několikrát zabránila úrazu, na straně druhé se zasloužila tou samou rozvahou a správným rozhodnutím v dané chvíli o vítězství, nebo postup do dalšího kola a zajistila tak velmi cenné body do konečného účtování. Také ona nás svou účastí na okrskových, okresních a oblastních kolech v požárním sportu podpořila, ve štafetovém běhu vždy přebírala štafetový kolík /proudnici/ od Marie v pomalejším družstvu.

Během svého patnáctiletého působení ve sboru získala ocenění: Čestné uznání v r. 2002 a 2008 a Věrnostní medajli v r. 2007

V SDH MPM je členkou revizní rady. V soutěžním družstvu zastává post strojníka.

Hláška : MĚ JE TO JEDNO, SOUHLASÍM SE VŠÍM CO ŘEKNETE.

Miroslava Karásková

Miroslava Karásková 16. 3. 1983, Železná 95

Je nejstarší dcerou Marie Malé a v SDH MP byla členkou od roku 1998. Stejně jako Míša před třemi lety i ona se postarala o oživení a omlazení družstva žen. Také Miren se hned od začátku věnovala naplno soutěžní dráze a svého času na okrskových, okresních a oblastních kolech běhala v rychlejší štafetě a to nejčastěji na třetím úseku - kladině. Při útocích začínala jako proudařka, nyní svědomitě plní úkoly určené ženě na koši a také svůj koš dostala darem od svého manžela, který jinak tento sport ignoruje. její místo košařky jí absolutně vyhovuje, protože nevyniká v rychlosti, ale ve zručnosti a o tom to je. Koš je potřeba natočit na dostatečný počet závitů v co nejkratším čase. Na to je potřeba se postavit na startovní čáru bez nervozity s jistotou, že to umím a zvládnu, tudíž to dám. V době, kdy nás bylo tolik, že jsme postavily dvě družstva žen, ochotně vypomáhala i ve druhém družstvu žen, také na pozici košařky.

Za dvanáct let u sboru získala v r. 2008 Čestné uznání.

V současném sboru Modrých je velitelkou, při soutěžích dělá koš, v budoucnu se s ní počítá na novou strojnici.

 

Hláška: STUDENÝ, NEMÁČÍM SE

Vendula Malá

Vendula Malá 14. 3. 1987 Hořovice 521 (Vendy)

Prostřední dcera Marie Malé. I Vendy se ve správný čas vydala tím správným směrem. Volná odpoledne a víkendy začala aktivně trávit v SDH, její nadšení bylo korunováno přijetím za členku 1. 5. 2002. Při soutěžích začínala na pozici proudařky, pak jí bylo přiděleno místo u rozdělovače. Tento post jí vyhovoval, nemusela běhat daleko, ale musela krotit svoji rychlost. Po čase bylo rozhodnuto, že bude lépe, když se vrátí na levý proud. Tady se velmi osvědčila, i když postavou silnější, v rychlosti a přesnosti spojení koncovek na céčkách a připojení proudnice se vyrovná všem ostatním. Naše ženy reprezentovala stejně jako ostatní na všech úrovních soutěží a klání. Ve štafetě je v současné době na místě finišmanky, tzn. že běhá s hasicím přístrojem v rychlejší štafetě.

V SDH MPM zastává funkci Jednatele

Hláška: S KARLEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK

Lucie Hřebíková

Lucie Hřebíková 14. 3. 1988, Malé Přílepy 71

Lucie je dcerou Ivany Hřebíkové, která v současnosti již za soutěžní družstvo žen neběhá. Lucka je velká bojovnice a svým vstupem do sboru 1. 5. 2003 začala svoji sportovní kariéru. Její houževnatost, píle a veliká poctivost při trénincích jí zpočátku vynesly na pozici levé proudařky. Lucie, vždy trpělivá a ochotná nechat si poradit od zkušenějších, udělala ve své kariéře velký posun. Už jen to její SKÁČU, když přeskakovala na oblastním kole v Nymburku při překážkovém běhu na 100m příčné břevno, chtělo hodně odvahy. Vzrůstem malá, ale svou bojovností a vytrvalostí velká je naše Lucie. Na štafetách se moc osvědčila na kladině, kde jde především o zručnost při pospojování rotek k rozdělovači a pak o přesné načasování rozpojení proudnice od rotek. Její místo při útocích je v současnosti u rozdělovače.

Od nás dostala důvěru a stará se o to, aby jsme měly v peněžence nějakou tu drobnou, takže s našimi penízky hospodaří.

Hláška. KDYBYCH HRÁLA BADMINKTON,TAK SI VEZMU PÁLKU A MÁM KLID. JEŽÍŠI NEHÁDEJTE SE

Andrea Štětková

Andrea Štětková 19. 3. 1989, Malé Přílepy 38

Jako jediná nemá aktivní / tzn. na soutěžích objevující se/ rodiče. I když maminka, taťka i strýc silně vypomáhají. Andrea přišla ke sboru stejně jako Lucka 1. 5. 2003. Na trénincích o sobě dávala hodně vědět, většinou tím, že dlouho, dlouho mlčela a pak vypustila z úst perlu, kameňák, prostě cokoli, co téměř vždy rozesmálo nás všechny. Je velký smíšek, i když trochu složitá povaha. Když nechce, nikdo s ní nehne. Její nezastupitelné místo př běhu 4x100m překážek je v rychlejší štafetě na překážce. Klidný /alespoň se zdá/ přístup k plnění soutěžních disciplín je dobrým předpokladem k jejich úspěšnému zvládnutí. V soutěžním družstvu je od počátku na místě pravé proudařky. Jako první oblékla elasťáky a tento trend od ní převzaly další zakládající členky. Velmi výrazným způsobem přispěla k našim výborným umístěním na okrsku, okrese i kraji. V r. 2008 získala Čestné uznání.

U Modrých zastává funkci místostarosty.

Hláška: DNES SE CÍTÍM OLYMPIONICKY

Irena Malá

Irena Malá 12. 1. 1990, Hořovice 521

Třetí dcera Marie Malé. Také Irča následovala příklad v rodině a stala se platnou členkou SDH MP 1. 4. 2005. Její všestrannost jí dává možnost zapracovat při útocích na postu béčkařky, stejně tak jako zastoupit svou sestru na koši. Nynější systém pro útoky jí dává velké možnosti, protože stejně jako Lucka má nejvíce spojů - 3. Obě mají v podstatě největší možnost něco pokazit, proto je její místo na béčku nezastupitelné. Její vyrovnaná povaha se velmi osvědčuje na  vícekolových soutěžích v rámci okrsku, okresu i kraje se velmi dobře prezentuje, ať na okénku v rychlejší štafetě, tak při útoku. Její občasné vzkypění vášní se vyrovná kamarádským postojem k ostatním členkám soutěžního družstva. Také Irča má své nezastupitelné místo v našem družstvu na všech soutěžích.

V novém sboru společně s Míšou dohlíží na nakládání s našimi penězi, tudíž je v revizní komisi

Hláška: NECHTE MĚ BEJT

            PIDLINKY

Eliška Bílá

Eliška do našeho sboru přiška z Libečova, netrénovaná, nezkažená a též hasičským sportem nepolíbená. Netrénovaná, to jsem napsala špatně, Eliška totiž hrála fotbal za chyňavské žáky. Nyní dostudovala Střední zdravotní školu.

 V našem týmu hned zapadla a začala se učit dva posty, jednak béčka a pak proudy. Ne, že by jí všechno hned šlo jak po másle, ale časem se vypracovala ve velmi schopnou proudařku, i když někdy s prosřiky na terčích. Stále usměvavá a veselá přináší do našich řad dobrou náladu. Když něco pokazí, pak se uchýlí do soukromí, kdy zpytuje svědomí, někdy dost dlouho.

Přezdíváme jí Krůta